Ručení
RUČENÍ A ZÁSTAVNÍ PRÁVO
Hovoří-li se o ručení nemovitostí nebo jinou zástavou, nejde o institut ručení, nýbrž o zástavní právo.
Ručení spočívá v závazku ručitele splnit za dlužníka jeho dluh, jestliže dlužník sám řádně neplní své povinnosti. Přitom jde o závazek ručitele, který se vztahuje k majetku ručitele obecně, nikoli tedy například k některé nemovitosti, kterou vlastní apod.
SJEDNÁNÍ RUČENÍ
Ručení upravuje občanský i obchodní zákoník.
Ručení vzniká písemným prohlášením, kterým ručitel na sebe bere povinnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí v případě, že jí nebude schopen uspokojit dlužník.
Ručitel má kdykoli právo na informaci o aktuální výši pohledávky, a proto zákon věřiteli ukládá takovou informaci bezodkladně na jeho výzvu sdělit.
POVINNOST RUČITELE SPLATIT DLUH
Ze zákona plyne, že ručitel je povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
Dále je ustanoveno, že dlužník nemusí být vyzván, jestliže není pochyb o tom, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu na dlužníka. Za řádnou výzvu se v zásadě považuje i výzva učiněná přímo v rámci žaloby, kterou se zahajuje soudní řízení.
V případě, že závazku nemůže dostát ani ručitel, může věřitel uplatnit svůj nárok u soudu jak proti dlužníku, tak proti ručiteli jednou žalobou. V případě vyslyšení žaloby u soudu tak věřitel disponuje exekučním titulem vůči dlužníku i ručiteli a může si vybrat vůči kterému z nich provede exekuci – může ji provést u obou, ovšem za podmínky, že nesmí být výtěžkem exekuce přeplacen.
ZÁNIK RUČENÍ
V případě, že ručitel pokryje za dlužníka jeho pohledávku, ručitelský závazek zaniká.
Ručení dále zaniká, jestliže zanikne závazek dlužníka, a to jakýmkoli zákonným způsobem.
